Příběhy české přírody

Pravdy a mýty o české přírodě. Příběhy, které spolu vytváří člověk a příroda. Poznejte je.

Historie

Historie

Poslední oficiálně zdokumentovaný výlov perlorodek na Otavě v Horažďovicích v roce 1944. Zdroj fotoarchiv Městského Muzea Horažďovice

Velké změny v nedávné minulosti

Perlorodka říční se historicky vyskytovala na velkém počtu lokalit často v desetitisícových až statisícových koloniích. Těžiště jejího výskytu se nacházelo na tocích střední velikosti a jejich přítocích. Mezi nejznámějšími lokalitami je zmiňována Otava v Horažďovicích, Blanice, Vltava od Vyššího Brodu po České Budějovice nebo také Radbuza. Zde perlorodka nacházela ve vodách pstruhového a lipanového pásma optimální podmínky pro rozmnožování a přežívání. Takové prostředí odpovídalo jejím nárokům na kvalitu vodního prostředí, jeho relativní stabilitu, dostatek vhodné potravy, vyhovující teplotní režim a vhodná rybí obsádka a perlorodky prosperovaly.

 

S postupem středověké kolonizace pak perlorodka osídlila i horní partie některých částečně odlesněných povodí až do nadmořské výšky okolo 800 m. n. m. Její výskyt byl ovlivněn také cíleným rozšiřováním za účelem produkce perel, a to bez ohledu na jednotlivá povodí nebo země původu. Je například známo, že Ing. Václav Šusta (1871-1956), rybářský odborník z Třeboně, dal vysadit perlorodky z bohatých nalezišť v toku Blanice mezi Strunkovicemi a Bavorovem též do Chvalšinského potoka a Křemže v povodí Vltavy. Tyto pokusy však údajně nebyly příliš úspěšné. Podle údajů Městského muzea Horažďovice do Otavy vysazeny perlorodky dokonce z Holandska. Tato populace již ale vymřela.

 

 

 

Historie

Foto: CO TO JE? Jaroslav Svojše. Vymírající populace perlorodek po odstavení nátoku do náhonu v Těšovicích.

Od poloviny 19. století se s rozvojem průmyslu a růstem početnosti lidského osídlení začala zhoršovat kvalita vody v řekách. Výskyt perlorodky se omezoval stále více do výše položených částí povodí. Se změnou kvality vodního prostředí, koncem tahu lososa a rozsáhlými technickými úpravami toků (stavba přehrad, regulace toků, odvodnění krajiny) začaly postupem času její stavy klesat, až z většiny lokalit perlorodka vymizela úplně. V prvé polovině 20. století byla perlorodka říční přítomna na řadě dnes již zaniklých lokalit v povodí Labe, Odry i Dunaje. Početně nižší, nyní již téměř vymřelé populace, byly historicky známy i z pramenné oblasti Želivky. V posledních třiceti letech pak zcela zanikly izolované populace perlorodky říční na některých tocích na Frýdlantsku - Kočičí potok a v Rychlebských horách - Vidnava a Černý potok. Na Jankovském potoce na Vysočině se zřejmě nacházejí pouze poslední jedinci zbytkové populace (během inventarizace v roce 2011 zde bylo zaznamenáno pouze 7 jedinců).

 

 

Foto vlevo: Blanice, Těšovice - náhon s výskytem perlorodky říční. Povodeň v roce 1985 byla posledním pomyslným hřebíčkem do rakve zdejších perlorodek. V 80. letech došlo k odstranění několika jezů na řece Blanici z rozhodnutí tehdejšího ONV Prachatice, jako "překážky v toku". Perlorodka v náhonu od té doby živořila díky malému přítoku vody a postupně vymírala. Foto: Jaroslav Svojše (konzervátor státní památkové péče)

 


(Zdrojem informací je Záchranný program perlorodky říční
Margaritifera margaritifera v České republice (AOPK ČR, 2013), foto s komentářem poskytl Ing. Alois Pavličko, Ph.D.)